Konec mě

Brečím, páču, tenhle svět je v prdeli,

Proč ti, co mě adoptovali, mě vlastně nechtěli..

 

Utírám slzy, pláču dál,

Proč lásko má ty jediný cos mohl, jsi mě v tomhle zanechal….

 

Nikdo mě nechce, jsem jen basrard, jsem tu sama,

Kam zmizela ta láska, co byla mezí náma…

 

Víš, co se mi stalo, tak dávno to není,

Proto se nemůžeš vymlouvat na mozku zatmění..

 

Nevím co dělat…táta mě nenávidí matka též,

Proč sakra jen kvůli tobě říkala jsem jim tu lež…

 

Směje se mi zas, ten démon v mojí hlavě,

Povídá mi, jak sis jen mohla namlouvat, že touží po tobě….

Nemám domov, nemám tebe,

Proto se nikdo nemůže divit, že jsem dnes bez sebe…

 

Ibalgin, můj kamarád…

Nojo, to je ten, co každý ho má rád…

 

Čekám, píšu počtvrté…

Po pravdě doufám, že na moje zamilovaný kecy naletí…

 

Ale furt nic….a já čekám…

 

Hodina další odbyia….pákrát sem se vybila..

Nojo, tyhle nervy sou fakt svině…

Zvlášt když víš, že ode dneška můžeš spát tak jen v hlíně…

 

A slyzy padají….

Padají na polštář…

Tohle fakt není sabotáž…

Není to sebelítost…

Je to jen zklamání,

Možná, že právě tohle náš svět pohání…

 

Čekáš, čekáš a on nepřide,

Ok, vyčerpala jsem svůj příděl…

 

Ale stále ho nade vše miluju,

A vím, že nedokážu žít bez něho…