Dnes navždy
To, co jsi udělal ty mně, neudělal mi nikdo,
Nechat mě s úchylákama v hospodě a říct:“je mi to jedno“
Šahaji tam na mě, říkám si, on, můj milovaný princ příjde,
Ale omyl, pro dnešek jsem vyčerpala můj příděl.
Prosím, slibuju, žaluju, vyhrožuju, prosím Boha, kde jen jsi,
Ale ty jen na to, „ ty dneska ublížila jsi“
Já dál píšu, penízky najít snažím se, on příjde, vnucuju jim, ty blbá naivka jsi,
Prosím, pláču, nevím co dál, kde jsou ty sliby typu „co já bych pro tebe udělal“
Pláču, už nevím jak dál, chlastám, opíjim se, kurva, láska je na hovno,
Tak sakra lásko, lásko má jediná, sakra kde já tebe mám? To fakt bylo jen na nic, ty mě necháš, zneuctíš?
Píšu dál, další zpráva, samozřejmě typu co teda bude s náma….
Ty samozřejmě si doma lebedíš, mé utrpení radši neslyšíš a možná radči nevidíš.
Další pivo, prosím, ať už příjde, a ten notor:“ už vychlastala jsi svůj příděl“
Ano, je to má chyba, chtěla jsem se na tebe spolíhat, že jsi a máš mě rád, nejsi jen kamarád.
A tak tu sedím, notorik tu na mě skelnejma očima hledí:“hej ty si ale super kost, co rozdat si tu tuhle noc??“
Mně je to fuk, mám tě ráda, teď i v notorikovi našla jsem kamaráda, on mě ctí, skelnejma očima na mě hledí…a tak si říkám co vlastně je mi do lidí…
Milovat, k čemu mi to sakra je? Říká se, že láska je ta poslední naděje..
A já prosím, doufám, tvrdím, on příjde…hledám odpověď
A skelnej notor furt tvrdí:“už vyčerpala jsi svůj příděl“
Ano, vyčerpala jsem to všechno, on už mi nepomůže,
K čemu mi kurva je, že na maturáku snesl mi všechny růže.
Pro mě láska představuje důvěru, pomoc,
Ale po tom, co si s tebou píšu, vidím jen svou bezmoc…
Prosím tě dál, píšu ti, sakra, to ani za to nestojím ti?
Ale ty furt sedíš doma, z netu zdarma píšeš mi, co je ti prej do mojí cti….
Umírá láska ve mně, umřela láska v nás,
Myslím, že tomuhle nepomůže ani čas,
Potřebuju, prince, kterého když zavolám poletí mi na pomoc,
Už nikdy v životě nechci cítit tuhle palčivou bezmoc…
Notorik na mě blbě čumí, těma očima, jak jen on to umí,
A já furt doufám, modlím se … přijde, vždyť za to modlím se,
Ale ouha, Bůh neexistuje, to je asi tak jediné, co pravda mezi námi je,
Chápu, že čekat na tebe je ještě horší, než jít rovnou do nebe…
Notorik znova naléhá: „tak co, i když tamten tě nemiluje, furt jsi pro mě prima kost“
Já nevím, jdu brečet na záchod, sakra, kde je tady nouzový východ..
Jdu domů, už vím, že nepřijdeš, tři hodiny je moc, sedět tu, je spíš přítěž,
Čekala jsem, že pln lásky mě tu osvobodíš, ale co já vím, v čem teď zrovna si hovíš..
Vím, ublížila jsem ti moc a moc, za tohle bych ti ani neřekla dobrou noc ,
Ale myslím, že když osamocená holka poprosí,
Kluk se od těhle příkoří odprostí….
A já tu furt sedím a ten oželej notor se mi směje…
Jo, přiznávám, tohle je bez naděje…
Brečím, pláču, hysterčím, sakra, co teda bude dál?
Tohle je fak ten kluk, co prohlašoval, že ruku do ohně by za mě dal?
Láska je podle mě o odpuštění a o pomoci,
Ale co je to sakra za pomoc když nepomůžeš ani holce co tě prosí v bezmoci…??
Naposledy píšu, prosím, pomos mi,
Ty odepíšeš: „Já tam fakt nejdu, bolí mě hlava, myslím, že dokážeš odejít i sama“
A já pláču, pláču dál, kde jsou ty kecy co všechno bys pro mě udělal??
„To, jakej jsem ted tři hodiny poslouchal, že jsem kretén? To fakt stojí za hovno, to, že poslouchat, že na mě sereš, je kudla do srdce a tvá vyhrožování je třešnička…
A tak sedím, přemýšlim nad douhle zprávou, asi už nemá cenu psát, že osahává mě tu rukou pravou..
Ale jo, už se fakt bojím, snažím se obměkčit tvou zprávou,
Ale ty na to:“Furt lepší než já, ne?!“ čímž přikývnul jsi mu tu ruku pravou…
Jedovatá až do konce, tak si to tam užij, chtěl bych tě mít rád dál, ale po tvojí nenávistí mi zbývá jen málo sil…
A ten notorik na mě furt hledí, já vím, furt jsou tady jiný lidi a já prosím, přijď mě zachránit…
Přestaň mě vydírat, bylo to tvoje rozhodnutí..Opakuju, už si nenechám srát na hlavu, co po mně vlastně chceš? Abych se připlazil zpátky, na to zapomen..
A tak jdu domů, tam nějakej starej norik, řekl mi:“půjdeš semnou, a když ne, za kolik“?
A já furt a furt odmítala….takhle jsem to nikdy nechtěla…
Měl víc než sílu, víc než dál, v hlavě mi letí, co prohlásils, že bys pro mě udělal,
Ale já se bráním, nehty zarývám do krve, i když vím, že tohle není poprvé…
Brečím, vzlykám, rvu se jak to jde nejvíc,
Tohle fakt musí bejt psychouš bejt uteklej z dejvic,
Pořád doufám, prosím nejvíc, určitě přijde ten můj rytíř….
Ale nepřišel, ještě mi doma vše vyčet a já prosím vzívám Boha,
I když na něj nevěřím, zas a znova…
Prosím, smej ze mě ty jeho ruce, prosím, pomos, jsem bez pomoce…
Pořád na sobě cítím ten dech, pořád cítím ten jeho vzdech, pořád cítím co by bylo,
Kdyby se mi před očima nerozednělo….
Brečím, skučím, skřípu zuby co bude dál, nevím co s tímhle vůbec kdy udělám..
On na mě šáhl i když né moc, al já furt čekala jeho pomoc…
Ale pomoc nikdy nepřišla…jen další výčítky když domů jsem přišla…
Nedokážu být s mužem, chlapem, s nikym víc,
Jen vidím představu „toho“ , vyji na měsíc…
Tohle už v životě nechci zažít,
Brečím dnes a zítra,
Už nic pro mě neznamenají muži…
Pláč………………………………….