sou to věci

Jsou to věci, na tom světě, kdy nemůžeš brečet, musíš se smát,

Když berle ti praskne na tom ledu, neboj, já vím, že máš mě rád.

 

Smějeme se tu, dlouhou chvíli, ty voláš tatíkovi S.O.S.

Ale on si se svou milenkou zrovna hraje hru skákal přes přes oves.

 

Kulháme si teda spolu, sami, tou zamrzlou uličkou,

Smějeme se zas a znova, co stalo se s tvou berličkou.

 

Zítra do práce musím vstávat, tvrdím ti tu zas a zas,

Cožpak za to někdo může, že zrovna dnes, je takový mráz..

 

Tatík můj volá zas a znova, měla jsi tu už dávno být,

Já s přechytralou úvahou, vysvětluju, že je těžké je berli nemít.

 

A jeho zrovna nápad napadá, nepadejte už tam sami,

Já se moc a moc rád, svezu autem s vámi.

 

Co mi zbývá, ty a on, to je nerozlučný boj,

Komu teď zas lhát mám, budeš to ty, nebo on.

 

Dotáhnu tě co nejdál ráda, vždyť víš, že miluju tě,

U toho však furt přemýšlím, že měla bych jít na kutě.

 

Jednoduchost prostě vyhrává nad tvým tažením,

Dál tě táhnu, ty nic netušíš, radši neuvažuju nad tvým zděšením.

 

Najednou světlo u baráku, ty se divíš, co se děje,

Ale mě tak napadá, že tohle není bez naděje.

 

Tatík letí honem rychle, odvezu tě károu svou,

Strčím tě rychle do auta, honem ať už tohle máme za sebou.

 

Cestu k tobě domů můj táta důvěrně zná,

Co se divíš, je to jasný, on detektiva mohl by hrát.

 

Už jsme hrozně rychle, u tebe doma, nemusíš volat S.O.S

Zato nazpátek my dva v autě, jako chcípl by tu pes.

 

Zítra do práce musíš vstávat, dcero má,

Jediné tvoje štěstí je, že tě mám tak bezmezně rád.

 

Tak jsem šťastná, že to tak dopadlo i když můj táta je jak mafián,

K baráku tě dovezl, nikým neznán, nikým nepoznán.